Lokiho hospodářství

🐾 Lokiho hospodářství

Poznejte statek, kde hlavní slovo nemá traktor – ale černý střapatý pejsek jménem Loki!
V této nové sérii příběhů se vydáme mezi husy, kachny, koně, slepice, kozy i jednoho paličatého berana. Loki tu hlídá, pomáhá řešit zvířecí spory a chrání obyvatele statku před nástrahami venkova – třeba před lstivou liškou nebo vlezlým lasičákem.

Každý den přináší nové dobrodružství, trochu humoru a hodně lásky k přírodě i zvířatům. Vítejte na českém statku, kde vládne pejsek se srdcem větším než jeho uši!

Koupit-tištěnou knihu

Koupit e-knihu

Šimůnek a pytle hrdosti

Na dvoře to vonělo jarem. Slunce hřálo do šíje, v trávě se líně popelily slepice a u stodoly se tím prášilo na všechny strany. Hospodář zrovna dorazil s valníkem a vedle něj složil pár těžkých pytlů s obilím. Jenže zvířata si nevšimla pytlů. Zrovna měli mnohem důležitější starosti… "Říkám ti, že bych ten vůz utáhl klidně sám!" prohlásil oslík Šimůnek a napřímil se, až mu uši čouhaly ke slunci.

"Myslíš ten vůz s vodou, co jsme spolu tahali minulý týden?" uchechtl se kůň Cyril a pohodlně se opřel o kůl. "To jsi sotva popadl popruhy, a už jsi funěl jako kamna bez komína."

"To bylo tehdy! Teď jsem v nejlepší formě!" zahýkal Šimůnek a zadupal kopýtky. "Jsem mladý, silný, pružný!"

Slepice si na bidýlku něco spokojeně kvokla, ale Cyril zachoval klid. Místo hádky si jen olízl pysky, zamrkal a mlčky přešel ke žlabu.

Loki celou scénku sledoval z vyvýšeného místa na stohu. Neřekl nic, ale v hlavě se mu roztočilo kolečko nápadů. Všiml si pytlů s obilím, které hospodář složil vedle mlátičky – a odpoledne je prý poveze na pole.

"No jo," pomyslel si Loki. "To by šlo!"

Skočil dolů a rozvážně zamířil k hádajícím se dvěma silákům. "Co kdybychom to nechali rozhodnout závodem?" navrhl s lišáckým pohledem.

"Závodem?" zpozorněl Šimůnek a uši se mu postavily jako antény.

"Támhle jsou pytle s obilím. Každý vezmete jeden a odnesete k té staré dubové bráně u pole. Kdo jich odnese víc, ten je nejsilnější. Co vy na to?"

Šimůnek hýkl nadšením. "Jdu do toho!"

Cyril jen lehce kývl a vyměnil si s Lokim pohled. Ten nenápadný pohled, co říká: Už vím, co máš za lubem, chlupáči.

A tak začal závod.

Šimůnek se hned chopil prvního pytle, vyskočil s ním, až se mu zadek zahoupal, a vyrazil tryskem přes dvůr. Za ním vířil prach a sláma. Za pár minut byl zpět, funěl jako lokomotiva a zvedal další pytel.

Cyril naproti tomu kráčel klidně, s rozvahou. Každý krok jistý, každý pohyb promyšlený. Odnesl jeden pytel, pak si dal přestávku, zatímco Šimůnek už vláčel třetí.

Když bylo po všem, u dubové brány stály všechny pytle – a u většiny z nich se třásla malá oslí kolena.

"No… uznávám, Šimůnku," usmál se Cyril. "Dneska jsi silnější."

Šimůnek se napřímil, vydechl, zamrkal… a pak se zadíval zpátky na dvůr. Na Cyrilovu v klidu vyšlapanou cestu. Na to, jak se ten starý kůň ani nezpotil.

"Víš co?" řekl po chvilce. "Možná jsem silnější… ale taky jsem pěkný osel."

A všichni se zasmáli. Slepice zakdákaly, čuník se převalil v bahně a radostně zakvičel a Loki spokojeně zalehl zpátky na stoh.

Závod skončil. A co přinese zítřek?

Roger a vajíčko s překvapením

Jednoho jarního rána pošimralo Lokiho na nose první sluneční paprsky. Tak jemně, že si musel kýchnout. Protáhl se tak, jak to pejsci po ránu dělají, zívl a vydal se na svou ranní pochůzku po hospodářství.

Všechno kvetlo a vonělo. Louky za stodolou byly poseté sedmikráskami, stromy v sadu zářily bílými kvítky. Loki se spokojeně rozhlížel a v duchu si pomyslel: "Je jaro. Krása… a kupa starostí k tomu."

A nemýlil se. Ještě než došel ke kurníku, ozvalo se zoufalé kvokání.

"Kokodák! Pomoc!" volala slepice Máňa.

Loki přiběhl a zacpal si uši packami – slepičí panika je totiž na psí uši pořádný nápor.

"Co se stalo?" vyštěkl.

"Ztratilo se mi vajíčko!" vzlykala Máňa. "A zrovna dnes se mají vyklubat kuřátka! To jedno bylo největší!"

Loki vážně přikývl, zaštěkal na důraz a začal hledat stopy. Čichal kolem kurníku, proběhl kolem pytlů se zrním a najednou zvolal:

"Aha! Tchoř Dlouhovous! Jak to, že mě to nenapadlo hned!"

S nosem těsně nad zemí vyrazil po stopě. Klusal rychle, ale opatrně, aby stopu neztratil. U kraje sadu, přímo u plotu, našel díru pod dřevěným plaňkováním. A hned vedle v trávě – leželo ztracené vajíčko.

"Tak! Buď ho vyrušil někdo z nás a vece upustil a nebo ho ztratil, když se protahoval dírou v plotě a již se nemohl vrátit," uvažoval Loki. Ale na přemýšlení nebyl čas.

Naklonil hlavu a jemně, přesně tak, jak to dělají fenky se svými štěňaty, uchopil vajíčko do tlamy. Byl opatrný, velmi opatrný, ale přesně v půlce cesty mu v puse něco tiše křuplo.

Loki vytřeštil oči, položil vajíčko do trávy a zíral na něj.

"To jsem nebyl já… nebo jo?" mumlal si. Ale z trhlinky se začalo něco dít.

Prask. Prask. Píp!

Objevila se malá hlavička. Mokré žluté chmýří, ještě zavřené oči – kuřátko!

A to první, co kuře uvidělo, když otevřelo oči, byla Lokiho psí tlama.

A jak se říká – zvířata se často přimknou k prvnímu, koho po narození spatří. A tak měl Loki najednou malé pípající stvoření, které se k němu tisklo a považovalo ho za maminku.

"Ehm… hele, já nejsem slepice," vysvětloval Rogerovi jemně. "Ale to nevadí. Teď tě vrátím ke skutečné mámě."

Znovu ho opatrně uchopil do zubů a donesl zpět ke kurníku.

Slepice Máňa mezitím nervózně přešlapovala, ale když uviděla Lokiho s kuřetem v tlamě, zajásala, až z toho zakokrhal i kohout.

Loki položil kuřátko před hnízdo a Máňa si ho hned přivinula k sobě. V tu chvíli už se začala klubat i ostatní vajíčka a celý kurník se naplnil radostným pípáním.

"Tak nakonec všechno dobře dopadlo," usmál se Loki. "Ale toho Dlouhovouse si musím víc hlídat."

Udělal ještě jedno kolečko kolem statku, všechno bylo klidné. A když se vrátil na zápraží, natáhl se na sluníčko a spokojeně zavřel oči.

Ale jeho uši a čenich zůstávaly ve střehu. Protože člověk – nebo pes – nikdy neví, co se semele… třeba zítra.

Lokiho hospodářství – Úvodní představení

Na kraji jedné vesnice, obklopený zelenými loukami, se rozprostírá malý rodinný statek. Není nijak veliký, ale je plný života. Děti by řekly, že je to to nejkrásnější místo na světě – a možná by měly pravdu.

Na dvoře to každé ráno ožívá: slepice pobíhají sem a tam, kachny se rády cákají v kaluži, koza s kozlem se občas postrkují, a prasátko se spokojeně válí v bahýnku. Kráva si přežvykuje za plotem, ovečky se pasou vedle ní, husa vždy všechno okomentuje a kůň s oslíkem si vyměňují moudré poznámky u stáje.

Ale jeden obyvatel tohoto statku je úplně výjimečný – pejsek Loki.

Loki je černý, trochu střapatý psík, velikostí tak akorát – ani malý, ani velký. Připomíná trochu loveckého flata, ale má svou vlastní, nezaměnitelnou osobnost. Je chytrý, veselý a hlavně odvážný.

Když jsou lidé na statku, Loki si užívá pohodu. Ale jakmile večer odejdou do domu a zavřou dveře, Loki se stává pánem hospodářství. Hlídá, dohlíží, pomáhá řešit spory mezi zvířaty – a hlavně chrání statek před nečekanými návštěvníky, jako je vychytralá lištička, zákeřný lasičák, nebo tichý a rychlý jestřáb.

Zvířátka mu věří. A když se objeví nějaký problém, Loki je ten, kdo jedná – s klidem, rozumem a smyslem pro spravedlnost.

Obyvatelé statku:

Kráva Boženka – klidná, starostlivá, vždycky má nadhled. Má ráda pořádek a ticho při přežvykování.
Kůň Cyril – moudrý a důstojný, byl dřív jezdecký kůň, teď má na starosti klid mezi zvířaty.
Oslík Šimůnek – trochu tvrdohlavý, ale velmi věrný, nejlepší kamarád Cyrila.
Koza Líza – vznětlivá a upovídaná, ráda skáče po střeše kurníku.
Kozel Gustav – bručoun a popleta, ale v jádru dobrák.
Vepřík Hugo – pohodář, co miluje bahýnko a občas sní víc, než je zdrávo.
Husy Hermína a Heda – hlučné, ale vždy mají přehled, co se kde šustne.
Kachny Dorka, Dita a Dáša – věčně cákající trojka, která se nikam nežene.
Slepice Máňa a ostatní kvočny – drbou všechno, co se na statku šustne.
Ovečky – trochu plašší, ale přátelské, drží se pohromadě jako opravdová parta.

A uprostřed toho všeho běhá Loki – vždy připravený zasáhnout, když je třeba.

První den psího hospodáře

Na Hraběcím statku bylo od rána rušno. Slunce sotva vykouklo nad obzor, když sedlák zapřáhl koně Cyrila do valníku. Vedle něj naskočila jeho žena a oba se chystali vyrazit pracovat na pole.

"Loki!" houkl sedlák na střapatého černého psa, který zrovna vesele pobíhal kolem slepic.

Loki přiskočil a vzorně si sedl, ocasem metl prach ze dvora.

"Teď jsi tu pánem ty. Hlídáš celý statek, rozumíš? Dohlédni na zvířata, ať je všechno, jak má být!"

Loki vztyčil uši a hrdě přikývl. "Rozumím, šéfe!" štěkl sám pro sebe, jakmile valník zaskřípal a pomalu odjel z dvora.

Jakmile se vrata zavřela a kola zmizela v prachu cesty, Loki vyskočil na dřevěný špalek uprostřed dvora, rozhlédl se a zvolal:

"Zvířátka, slyšte! Odteď jsem tady šéf!"

Kozel Gustav zafuněl. Koza Líza si odfrkla. Kachna Dorka si zacákala kaluží. A slepice Máňa si radši hleděla svého klování.

Ale Loki pokračoval: "Odteď budete všichni poslouchat moje příkazy. Já rozhoduju, kdy se mečí, kdy se kvoká, kdy se cáká!"

To se ale ukázalo jako začátek pořádného zmatku.

Koza Líza se rozběhla po střeše kurníku. Kozel Gustav se rozhodl, že dnes bude stát uprostřed vchodu do chléva a nikoho nepustí. Vepřík Hugo převrátil vědro s vodou. Kachny schválně chodily sem a tam, až se dvůr proměnil v kluzkou bažinu.

Loki běhal z jednoho konce statku na druhý, štěkal, prosil, komandoval – ale všichni si dělali, co chtěli.

Unavený si večer sedl ke schodům a zavrčel sám pro sebe: "To nejde. Takhle to nepůjde…"

Chvíli mlčel, pak se zvedl a zavolal:

"Zvířátka! Pojďte sem, potřebuji vám něco říct."

Kráva Boženka přišla jako první, pak se přidali Cyril, Šimůnek, slepice, husy, dokonce i beran Bohouš.

"Nechci vám poroučet jako nějaký generál," řekl Loki. "Ale mám hlídat statek. A bez vás to nezvládnu. Co kdybych byl takový... psí správce? Vy mi řeknete, co vás trápí, a já pomůžu. Domluveno?"

Všichni kývli. Tedy kromě Hedy, která vždycky musí něco dodat – ale i ta nakonec přikývla.

A v tu chvíli se ze slepičího kurníku ozvalo rozčílené kvokání.

"Někdo nám krade zrní!" zakdákala slepice Máňa. "Ráno je krmítko vždycky poloprázdné!"

"Hmmm… to zní jako případ pro správce Lokiho," zavrčel pes a opatrně se přiblížil ke kurníku. Všechno očichal, prohlédl si koutek za pytli se zrním – a hned mu to došlo.

"Myši!" štěkl. "Zrzavé, hbitý, s dlouhým ocáskem! A dělají si z našeho statku špajz."

Tu noc Loki číhal, až myšky zase přišly. A jakmile se jedna pokusila proklouznout ke zrní, Loki skočil tak rychle, že ani nestačila písknout.

"Tohle není myší hotel," oznámil jim přísně. "Hledejte si jiný dům. Tady je pořádek!"

Ráno byly pytle se zrním netknuté. Slepice kvokaly vesele, kachny cákaly jen tak pro radost a kozí pár se konečně uklidnil.

Loki se protáhl, zavrtěl ocasem a usmál se: "Tak. První den správce zvládnut. Uvidíme, co přijde zítra…"